V lednu

Noc dýchá do ulic dechem mrazu
a za okny v jednom pokoji křišťálový dech hoří.
Ne mrazem,
průhledným plamenem srdce.

Dívám se ti do očí,
lesknou se v nich hvězdy noci,
a venku malíř kreslí domov na okna.

Svítá, jehličky mrazu vyšívají tváře,
a ta tvá na polštáří,
sní svůj sen:
Dobré ráno, lásko!
Jsme tu.