liliová láska

Má liliová láska, co chutná dýmem, sluncem a větrem,
líbaná je ranní rosou a hlazena padajícím listím...
V očích jí doutnají uhlíky narychlo zhášeného ohně
a na rtech utkvívají doteky nebe.
V rukou svírá okovy kolem mého srdce,
nevědomky hladí dlouhým prstem mé pocuchané já,
které tolik touží splynout s ní v nekonečném žáru…
Má medová láska s příchutí deště -
čistá, s úsměvem zpívající písně o svobodě, lásce, přátelství.
Nezná žár.
Snad tuší
chvění utajované sarkasmy,
touhu po každém dalším doteku,
čekání na úsměv...
Ne, má platonická láska nezná mou bolest,
ani ji netuší.
Ale děkuji -
děkuji za šanci cítit, milovat a mít pro co žít.