Milovat

Milovat
Láska jest semínkem kvetoucím...
Kde je jen ta láska co hvězdy v očích jiným rozprchala?
Jako trubadůr hladíc lyru svého žalu,
hladíc struny smíchu, radosti a strachu,
tak já ležím zády k nebi otočená,
do smutku mrtvých zahalená.
Prsty struny pohladily, rozezněla se melodie slov nesená,
na své peruti nesla...co nesla...?
Co donesla až k mému sluchu?
Drtivé vibrace zvonu notredamského mi v uších zní,
a já ohluchnu...kdybych tak ohluchla...
Jak je možno páchat torturu nějvětšího hříchu – lásky?
Neohluchnu..
Budu stát, budu ležet, budu sedět, budu štkát, budu vzpomínat.
A nebude to bolest... bude to láska, co zvedne mě z popela a postaví mi pomník odpuštění.
Povstat z kopky prachu a znovu rozpřáhnout křídla strachu, zmaru, naděje, radosti, bolesti, milosti ...To je Láska.
To je Láska