- - -

- - -

Vedle domu starý kostel
a v tom domě temná síň
mrtvé světlo vrhá stín
kde prázdná z prken postel

stojí sama opuštěná
zdá se býti tiše němá
smutná a úzkostí sevřená
jako růže vzešlá z popela

bludné světlo slabě hoří
kraj se do tmy tiše noří
šero se zde rozprostírá
do tmy kdosi mlčky zírá

němá dívka v chladné noci
snad stále touží po pomoci
marně doufá s nadějí
že polibek na rty vtiskne jí

šeptá vítr v stromu listí
že marné je vše, brzy zjistí
krásná dívka v černé noci
není ji již víc pomoci

proudy krve z rány prýští
rubíny se o zem tříští
a slévají se v kaluže
to všechno nejen pro muže


uschlé kvítí hřbitovní
nikomu již nevoní
a když zazvonil umíráček
padl k zemi mrtvý ptáček

mezi řadou šedých hrobů
pod větvemi uschlých stromů
bezduché tělo v trávě leží
kolem perly rosy svěží

stál opuštěný starý dům
a v něm z prken velký stůl
na tom stole úzká postel
vedle domu stojí kostel

v té posteli tiše spí
ta dívka co již věčně sní
co jí život kdysi dalo
to jí ho teď zase vzalo

- - -