Domiluj

Ty,která víš, že udeří Tvá hodina,
myslíš že nevím,co že to znamená,
po nocích pláčeš, chodíš po plyši.
Myslíš, že nevím a uši mé neslyší?
Ty, která křičíš bolest očima,
neboj se podat mi svou dlaň,
vzácná je pro nás už každá vteřina
a za ty chvilky splácíme daň
do rukou osudu,
zavřeni do sudu
vlastního strachu
směs střelného prachu...
Zápalná šňůra doutná dál
a život hraje smutný blues,
kéž bych ten plamen zašlapal
a zahrál veselejší kus.
Koukni se pravdě do očí
a moje kroky následuj,
kolikrát Země se otočí...?
Život až do dna domiluj.