Sonety - II.

Jsou dny kdy není dobré říká ano,
vždyť kdo se ptá na svoje dnešní sny?
A bylo vždycky ve hvězdách i psáno,
že nejvíc bolí smutek poslední.
Proč ale nejsem schopný psát své básně,
já, lásko, ještě stále planu tím,
že lépe hořet než být sněžné třásně,
a potom teprv hledat správný rým.
Tak píšu sonet pro tvou věčnou krásu,
jsi jarem, létem i mým podzimem,
a dnes když hledám něco pro svou spásu,
chci nalézt to, co budu za týden.

Plný víry, plný něžných citů,
opilý, co pro tebe jen sní tu.