Křišťálová zima

Protekla tu čistá voda
A já ji chtěl ochutnat
Sledoval jsem její proud až kamsi
Takový křišťál dosud nevídaný

Jenže zima bičovala svými mrazy
A z křišťálu plynul chlad
V té zimě dotknout se toku
Tak umrzl bych v sochu vody

Strachem poblázněn vyhýbal jsem se tomu křišťálu
Avšak jakobych žízní byl objat neustále
Ve sněhové poušti s malou říčkou
Musel jsem se napít

Vracím se zpět k potůčku
Abych našel znovu chuť
Jež by mi dodala sílu
A odhodlání ráno vstávat
Abych netrpěl žízní více
Abych neutrácel za balenou vodu
Která ztrácí chuť po prvním doušku
Abych ji mohl milovat a neměl co řešit

Jenže ouha...!
Kruté mrazy sebraly mi říčku
Zamrzlý křišťál neproplouval mezi prsty
Natož abych se mohl napít
Už to nebyla říčka
Jež jsem objevil tenkrát ve středu
Tuhý chlad se vlnil kolem toho místo
Kde místo vody je jen kostka ledu...