Lístek růže

LÍSTEK RŮŽE

Pro lístek růže voňavý
sehnul jsem se do trávy
s nádechem jeho vůně rostla
připomněl mi tvoje ústa

A přece nejde popsat slovy
něžný dotek, křišťálový
za nic nejde vyměnit
od té, co jí dáváš cit

Obětí – zprvu lehké, něžné
pak tiskneš stále víc
nikdy nepustit paže pevné
nikdy neříct „musím jít“

Snad ďábel přírodě vnuknul krásu
se spoustou něhy
stvořil pak z růže tělo ženy

Až spatřím pohled těch vysněných očí
srdce ztratí dohled – div, že nevyskočí
a začne se bát všech lupičů něhy
utone v moři za roztajené ledy

V pokleku - hlasem jde chvění
vyznání – oči směr mění
řasami studánky rosy
vyčteš v nich oddané prosím

Pohled jí uhnul na staré stěny
pak lehce jihnul
můj zůstal osamělý
rty se jí pohly
snad chtěla něco říct
hlas její však zůstal němý

Něžně jsem pohladil
hebounkou kůži
úsměv tím rozladil
tak vrátila mi přinesenou růži