Jeden sen, v něm čtyři muži

Ten jeden, co mu bylo netřicet,
měl hustou černou hřívu
a mezi prsty cigaretu
byl mistrem v cumbie na parketu
houpal mě na vlnách lásky
nosil mi pugéty, samé růže,
já spokojila bych se s květem
sedmikrásky
když chodil domů s kuropěním
nad ránem
za zvuků serenád
já chtěla po něm
házet kastaněty
koštětem od sebe ho navždy
hnát,
byl štíhlý, snědý,
se zlatem v očích mandloňových
a po banánech s nasládlými rety
(a jistě mě měl rád)
miloval totiž plavovlásky
a jednu daroval mi napořád
však místo mne mu vládla nešťastnice
matčiných on se totiž držel rad
škoda že nepustil se
jejích zad
k těm pripevněn je napořád.


Ten další byl obraz dobra sama
když gamíni v ulicích Bogoty
kradli a pletli se nám pod nohama
pořádal hostiny u jídel plných stolů,
berte si, kluci, slezte ze střech dolů,
dnes jsem váš král
a vy jste na den moje děti,
berte si jednou, podruhé i napotřetí,
k čemu jsou peníze
ty nevezmu si do podsvětí
miloval lidi,
život
sama sebe
a krásné ženy
auta a domy a náhlé změny
mně ríkal
Turko
jsem už dávno vyřáděný
ty jsi má poslední
tobě nikdy nikam neuletím
ukradeny jsou mi už všechny
jiné ženy
já tebou jen jsem okouzlený
jen odskočím si za oceán na chvíli
pak připevnil si křídla motýlí
a lítal, lítal, tolik květů,
a když se vrátil, slyšel větu:
můj zámek už je vyměněný


šeptal mi jiný uhrančivě
jazykem dávných maharádžů
bez tebe žít už nedokážu
ty nikdy dělat nebudeš
neb postavím ti hrad
a kámen na kámen pak
pomaloučku klad
a taky z kufru auta vynášel
sobotní nákupy
s vůní růží
dvacet let ruží
děkuji muži
růžová bílá rudá
růžová bílá rudá
pořád ty samé
pořád růže,
ach, skoro nuda
já nadosmrti budu tě mít rád
dvacet let není
ach ouvej
ale vůbec napořád
šedivě s vlnami moře se mísí
popel
co šeptal mi
slůvka lásky
kdysi
o bílé červené rudé
ted' nechávám si zdát
jo v srdci tam růže
kvetou
napořád


Sakra, když hezky,
co takhle česky?
a proč by ne
když globalita
ani lásku nemine
zlomím se v kolenách když znova slyším
čárky
a sem tam také háček,
přeplouvám oceán
bez vytáček
v noci mi šeptá slova šumný
ach bože, je tak intel-umný
a ve všem umí chodit
dvoustovka kasírce v divadle
láhev je pro slečnu v úřadě
chlebíčky pro madam starostku
pro paní docentku kytka je na řadě
spadla si z nebe?
bych hýčkal i tebe?
růže si přece pěstujes v zahradě
udělej kávičku
ořezej šeříky,
postříkej rajčata
dneska chci knedlíky
moravská brabčata
fotbálek na gauči,
sklenici gambrinu
královské rohlíky
pojd' ke mně lásko má
k sobě tě přivinu,
přineseš uzené?
kremžskou chci hořčici
chleba jen odkolský
ted' mám chut' na housky

K čertu s tím líbat se
s mastnotou na líci
pročpak jsem ztratila
pro něj svou palici?
na zítřek objednám
krabice balící
a pak už zbyvá jen rozbořit mosty
a k těm všem panům mým
z minulosti
jen ve snech
a ve verších se navracet
a babám v ponožkách
před telkou při vínku
o všech těch aventúrách
co nabídl mi svět

se smíchem na rtech
vyprávět