Zasněná

Na mokré trávě leží slon
a zasněn hledí do dálky
stín se světlem jdou do války
mravenec drží amplion
a káže sbírat korálky

Duha se na dluh drží nebe
a barví kapky do odstínu
nad jezerem se z oblak dýmu
prodírá krásný odlesk tebe
faun tancem chce snad zahnat zimu

Srdce se v ruchu rychle chvěje
noc stahuje svůj temný plášť
vyhnány byly závist a zášť
vše k mladé lásce rychle spěje
smích v kralování střídá pláč

Čas odletěl na dovolenou
až do jiného století
a ruší stará prokletí
samota klečí na kolenou
když ležím ve tvém objetí.