O roztrpčelé duši

Chtěl jsem tě utrhnout ze stromu rozkvetlého života
chtěl jsem tě probudit polibkem nesmělým.

Nechtěla jsi.

Déšť jako slzy myjí mou tvář
těžce se soukám do neznáma
ztratil jsem duši ztratil jsem zář
v srdci mám pusto jak sto let stará panna.

Nelze se zlobit na vlastní srdce
na duši, která to silně prožívá
všechno si beru asi moc těžce
slova jsou smutná a tíživá.

Odmítnutí je jak rána nožem
strašlivě bolí a dlouho krvácí
výčitky deptaj, jsem jimi zmožen
duše se z těla vytrácí.

Jsi ještě moje nebo jen sním?
Lásku mou chci ti předat
pod tvojím obrázkem nejradši spím
a každé ráno chtěl bych ho líbat.