Sonety - III.

Snad bude líp a pravda lži své skolí,
a nebude už žádných návratů.
Vždyť to co lidi nejvíc asi bolí,
je doba plná divných potratů.
A strach se nese světem jako vítr,
a alkoholik o svých lécích sní,
dnes vodka, zítra třeba rumu litr,
vždyť bůhví kdy se nebe rozední.
Proč já však cítím, že jen láska hřeje,
snad je to tím, že není pozemská,
a k čemu listy, papíry, vše tleje,
a jenom blázen k tomu zatleská.

Čekám tiše, přijdou lepší časy,
pak tě zlíbám, na rty, na tvé řasy.