SMUTNÁ LÁSKA

Na každé cestě
kudy jdu
Ty stojíš
květů náruč plnou máš
lidem je rozdáváš
ač se jich bojíš

Často Tě potkávám
dívko v bílém
a oči máš
stále smutnější
že květy co rozdáváš
člověka dlouho netěší

Lásko netrap se tím
že člověk zapoměl
mít rád
pro pohodlí Blahobyt
nechává u cest
květy Tvé uvadat

Lásko netrap se tím
všichni nejsme stejní
mnozí z nás Vím
umí milovat
a květů Tvých si cení

Na cestách lidí
dál zůstaň stát
květy rozdávat nepřestaň
že Blahobyt Pohodlí
prázdnou je frází
to člověk pozná
když květy Tvé
mu schází