Zakopal jsem životní lásku

Nejklidnějším místem se stala,
ta dřevěná postel se dvířky,
proč jsi si do ní lehala,
s havrany zpíváš si za křížky.

Srdce kus hlíny, prohnilé nitro,
barva se ztrácí, tváře blednou,
pod hlínou voláš dobre jitro,
jsi jen kus masa, nejsi krásou.

Místo mne s červem se miluješ,
on zlíbal ti ústa i nohy,
v posteli se mnou spát nebudeš,
už zpívat ti nebudu básnické slohy.

Končím svůj monolog nočních žalů,
půda skrz tebe vykvétá růžově,
už nechci ty hry nářků a bolů,
letím vstříc temnotě bezhlavě.