Lituji...

Sedím tu tiše, jako pěna,
Přemýšlím,proč jsem ti to jen řekl.
Nepřítomně hledím do ztracena
A smutně vzpomínám na onu osudnou větu.

Na onen výrok, co vzduchem ladně zavířil.
Na ten, co náš život najednou krutě rozklížil.
Teď jsem si vědom, jak strašně jsem ti ublížil...

Má lásko odpusť mi prosím.
Chci tě mít u sebe, tu báječnou ženu
Jen tebe v srdci nosím.
Můj život bez tebe, ten nemá žadnou cenu.

Leč mohu ti jen básně psát.
Naříkat, že toho lituji.
Svoje svědomí zpytovat.
A říkat jak tě miluji...