Martin

Pod starou střechou, v patře bez výtahu
v bytě tak malém a v něm plno knih,
žije Martin, skoro jako ten mnich
z oken vidí na téměř celou Prahu.

Často se dívá mlčky do oblohy,
vyjde-li hvězda, kterou dobře zná,
říká ji, Lili, hvězdo kouzelná.
K romantice má zřejmě skryté vlohy.

Nad čím teď přemýšlí ten něžný bloud?
Konec je se mnou, nebo to začíná?
Jak pavouk musím nyní sítě snout.

Bez citu nejsi, ač chladná se zdáš,
hřál bych tě rád, však sotva mne znáš.