Anotace: Možná, že žárlím, tak promin jestli Ti tím ubližuju, já Tě prostě jenom strašně moc miluju....
Hmmm...ach ta žárlivost kdo by ji neznal...milujeme a bojíme se,žárlíme a bojujeme o lásku jako lvice.Pěkný ST!!!
18.02.2010 13:05:00 | Acham
Ano,žárlivost s mírou...Kdo opravdu miluje,nemůže ale žárlit,protože ten druhý není jeho majetek a bylo by to sobecké!Dvakrát do stejné řeky..?Záleží na každém z nás.Snad je to naposled.Přeji hodně štěstí!
17.02.2010 15:11:00 | modrá...
Ano,žárlivost s mírou...Kdo opravdu miluje,nemůže ale žárlit,protože ten druhý není jeho majetek a bylo by to sobecké!Dvakrát do stejné řeky..?Záleží na každém z nás.Snad je to naposled.Přeji hodně štěstí!
17.02.2010 15:11:00 | modrá...
I trochu té žárlivosti k lásce patří, vrátil se...miluje Tě a tak přeji oběma hodně štěstí.
16.02.2010 22:45:00 | carodejka
To je dobře, že se vrátil... ale... je lepší, kdyby neodcházel... tedy, zkusit varianty řešení, než pustit horkost z úzdy. Ale už dost polemizování, tohle mi nepřísluší a není mojí věcí. Tak se omlouvám. Byl to jen můj hloupý názor. :o)
16.02.2010 21:55:00 | NikitaNikaT.
Žárlení je v jistých situacích přirozené, ale většinou, snad často lidé žárlí přehnaně... dopouští se tak mnoho chyb a drsných okamžiků, slov, která se jen ztěží berou zpět. Ne nadarmo se řéká, že řešiti s chladnou hlavou jde vše mnohem líp. Sednou si a dát najevo svůj odpor, nesouhlas je žádoucí, vím, že bez emocí to vždy nende... ale pořád si přesto myslím, že každý by měl své "já" držet na úzdě. Nejsmutnější je, když člověk žárlí v dobách, kdy již není milován... myslím, že už není na co žárlit. Je to někdy boj. Ach ta láska mocná!
16.02.2010 19:41:00 | NikitaNikaT.