Martin se učí snít

Snad jednou z večera usednem pod jabloní,
tu zavoní růže, a z polí rudé máky,
pak ruku mi sevře a já asi taky,
zůstanem tišší, oba tak bezbranní.

Když přivře oči, chce být políbena
a já tu ženu líbat neumím,
asi ji trochu možná urazím,
a tak ji zašeptám: má přislíbená.

Vás žádná krása nepřekoná.
Jste snad smutná? Začneme znova.
Rozpaky skryjte moje milá.

Já možná nemíval své sny,
i když jsem prospal celé dny.
Že mám snít? Jste tak přitažlivá...