Zastav svět

Tvé spalující oči nutící mě hovořit jazykem mně neznámým,
způsobily v mé hlavě větrnou smršť, spoušť.
Když zničujícím způsobem sdělily mi, že jsem tvým vyznáním,
z ledové plochy mých orgánů se stala poušť.
Vášně a touhy, co cloumají lidským tělem bez následků,
rozvířily mi krev na její bod varu.
Chci podléhat zas a znovu tvým svodům a beze svědků,
oddávat se své krve žáru.
Když zůstáváš a bez kapky studu odkrýváš mi tvé tělo,
odtajňuješ mi tvou tvář -
ujistím tě, že i vše uvnitř mě by ten magický dotyk chtělo,
na lících cítím už ohně zář.
Energie vyvolaná mávnutím lehkých perutí,
rozbouřila mé vlasy moři podobně.
Přímočará svévolnost činů – tě nenutí,
závazky dávat – žij svobodně!
Jen dej mi ten okamžik, tu chvíli laskání,
pro kterou svět se zastaví.
Neboj se ničeho, jen užívej ohně praskání -
STŮJ! Svět se kvůli nám zastaví.