Dary za nic

DARY ZA NIC

Koupil jsem polibek
hned mi ho vzali
nevadí – řeknu si
stejně byl malý

Koupil jsem prstýnek
v salonu krásy
nevadí, že pro tu
co nemá vlasy

A dal jsem růžičku
té co mě nechce
nevadí, že už
plave si v řece

Podal jsem ruku
a mezi prsty mi uvízlo
kočičí zlato
asi, že pomoh jsem
z dobrého srdce
asi za to

Měl jsem rád dívenku
jen se vysmívala
a srdce ukradla
tam co je teď skála

a duši ukradla
do svého hrníčku
kde já teď najdu ji
tu zatoulanou dušičku

Taky jsem pochopil
že jsou věci neměnné
že jsou chvíle marněné
že je á a nebo bé
ale obě nikdy ne

Píšu ti, víš, jsem teď sám
a třeba ty jsi sama
možná znáš jak já
ta stále stejná rána
a večery – taky stejné
stále ty chvíle opuštěné

Chtěl bych spát
pod hlavou tvoje vlasy
dlaň svou mít ve své dlani
a ne jenom vzpomínat na ni

Měsíc se schovává
za okenní rám
a další větu
už nestačím dopsat tam