V zapomnění

Nejdřív bylo ticho
jen vítr zněl
žít jsi zapomněl
pak sis na lásku vzpomněl...

Nesli jsme svůj vysílač
v srdci zabudovaný
celý naše chtění
i to světa chvění
chtěla jsem tě víc
než ostatní- a to ze všech nejvíc,
celej svět slibuje
zvláštní spojení
a já tě stále nemilovala,
tak jsem lásku vzdala
došlo k odpojení
a já musela vzejít v zapomnění...

Křičím ti do ucha
ale nic není slyšet
a já nejsem vidět
dotýkám se tě
ty nic necítíš
kdo ví proč to dělám
dělám ze sebe debila
taková jsem nikdy nebyla.
Přišla jsem o hlas
tak s tebou nemluvím
ty děláš to samý
řveš na všechny strany.

Takhle jsem to chtěla
tak jsem ,,zapomněla´´
takhle jsi to ,,chtěl´´
a tak jsi zapomněl.

Tak se míjíme
tohle láska není
nebyla a není.

Tak je zase jen ticho
a vítr zní
vzpomínka na první políbení
co vzešlo v zapomnění...