Krásy pozdního léta

Pod uzrálou třešní za pozdního léta
hladíš mé rty a poznáváš chuť lásky.
Prohazuješ prsty pramínky mých vlasů,
cítíš vůni teplého těla a na tváři paprsky slunce.

Já hledím do tajuplných očí,
které jsou pro mne navždy labyrintem.
Mé prsty krouží po tvých zádech
a srdce mé je k neutišení.

Slunce je naším přejícím svědkem
a měkká zem naší svatyní.
Stíny našich těl zde zůstanou navěky.

Ležíme tu tak rozpálení
v záplavě třešňí.
Všechny jsou stejné,
avšak s tebou každá chutná jinak.

Každá chvíle lásky zůstává vryta v našich srdcích.
Slunce již odchází
a nebe obléklo růžový plášť.
Listy stromů začaly tančit.

Svou přítomností schováváš mne před brzkou nocí,
která s sebou nese vášeň.
Cítím tě všude, zavírám oči.
Jsme spojeni pevnými poutami lásky.

Ukrytí pod černým závějem posetým hvězdami.
Už spíš.
Třešňě se ztratily a já také.
Nebyla jsem tvým snem ani ty mým.

Jsme skutečností, která nemá konce.

Odcházím cestou půlnoční
a luna je mým společníkem.
Neboj se, nebudeš sám
jsi mnou svěřen do tajů noci.
Já tě neopustím.

Přijdu, až přijde slunce,
neboť nechci být tvá za temných nocí,
ale tebou milována za teplého letního dne.