Cena života

Cena života

Když nočním nebi jasná
hvězdička se mihotá
já přemýšlím tolikrát
nad pravou cenou života

V čem se asi skrývá
jeho vlídná tvář
a kdo jen za to může
že jsem samotář

Uvařím si kávu a políbím
její vymyšlené dlaně
oči čímsi zasklené
nemohu zapomenout na ně

Teď kousky světa skládám do mozaiky
když tvými polibky
zdobil jsem se místo krajky
a zapomenout prostě nedovedu

Snad už sto promarněných let
si připadá můj svět
vidím snad všechny otočeny zády
v tuhle chvíli bez parády

Ilusí se krmit nedovedu
a srdcem jak z lesklého ledu
chtěl jsem lásku dohánět
snad chtěl jsem dohnat svět

Po dlouhém čase
snad změnou v hlase
upoutala mě dívka
přišla mi vstříc v letním šatě

„dej mi ruku“ řekla
snad by si i klekla
chtěla snad celý svět
a já ho dát nedoved

Myslel na její blůzku
ptal se na další schůzku
ona však neřekla nic
jen svou sklopila líc

Zmoh jsem se jen na pár krátkých slov
když odcházela
snad věděla co dělá
i to, že ublížila
snad jako já jí

Teď večer, když nespím
stále marně přemýšlím
proč bez ní tak pochybná
a malá je cena života

Vzpomínka zmizela a do noci
propad se stesk mé bezmoci
neklid svůj, své nezakotvení
marně hledám v mrtvém prameni

Život – řeklas – život
já jsem jen divákem, jenž vzal
na sebe úkol, aby miloval
marně jen hledám spoustu dní
mého úkolu naplnění

Léta minula
jdu parkem zas
krásný i hrozivý je čas
jez na řece nějak hlouběji hučí
nějak silněji se do náručí
berou milenci v tmách laskavých
ach – být tak jedním z nich

Javorový list se k zemi schvěl
je mi – jak bych staletími šel
zmaten lidskou krutostí
jdu dál
není však proč a není ale
jenom tvrdá jistota
obhajované ceny života