Pravdivý příběh...

Jak poznat mám, co je osudem mým?
Stále ho hledám, avšak nic nevidím.
Pak přijde ten, co moh by změnit můj svět.
Říkám: to počká, nemusím ho mít hned.

Ty oční kontakty by mohly něco znamenat,
Ale já nevím, nechci to hned uspěchat.
Že se mu líbím? Jak si jistá mám být?
Možná, že jen musí s každou něco mít.

Nemůžu tvrdit, že jsme se jen políbili.
No to se stává, předtím jsme trošku víc pili.
Nějaký úlet přece nic neznamená,
Tak proč zas cítím kolem sebe jeho ramena?

Jaké kouzlo v sobě ty promile mají?
Že pak lehce odkryješ, co tvá duše tají?
Teď už však vím, že je konec s tou hrou,
On dávno našel tu princeznu svou.

Myšlenky se mě teď tiše ptají
Jestli by věci měli se, tak jak se dnes mají,
Dřív kdybych přiznala, že zvedá v srdci mém tlak,
Asi má je to vina, že ujel mi ten vlak.

Z příběhu mého plyne ponaučení,
Že čekání nevždy husu klasem odmění.
Budila bych se vedle něj každého jitra?
Kdybych jednala už dnes a ne až zítra?