Realita

CHodím se napít modrého z nebe
do schránky vkládám mír a klid
co tady na světě srdce mé zebe
hlad po prázdnu jde ukojit
slova rety lámou
duši rozežírá chlad
zpíval písničku známou
ten,kdo (ne)měl tě rád
pokladnice po okraj naplněna
mince sypou uhelný prach
u úst ti zbyla pouze pěna a mě objímá strach