A vím...

Kdybych věděla,
že se všechno změní,
nikdy bych neodešla.

A vím, že jsi skutečný.
Jen příliš daleko.

Ty sám jsi řekl,
že čas neléčí.
Tak nemůžeš čekat,
že někdy zapomenu.

(Schovávám si tvůj neexistující polibek v záhybu dlaně a truchlím.)

Jediná vzpomínka teď,
zeje jako náhrobek.
(V myslích naší němoty.)
A vím, že nedokážu,
prorazit hlavou zeď.

Chtěla bych ti říct,
že bolest bývá
pomíjivá.
A láska trochu fádní.

Než mi skrz díru v žilách,
unikne tvůj svět.

Miluju tvůj hlas,
tvůj úsměv,
tvou tvář.

(Takže jsem to vzdala…)

Ale aspoň se mi umírá snáz…