přiznání

.
nechtěl tě a
tvůj lak ztratil
tož jen žije
bez nebe

a taky jde to

i když špína
plným dřezem
vykoukává
rozpustilá

přes tvůj stín

jí už nevaří
ty tvý dobrý
jako kdysi
ke snídani
natvrdo
lektvary
čajový

a potom, když
opravdu musí
skrze měkká
svá vzezření
nedivoká
tak se
vzteká

a bez puků
žehlí jim
oba rukávy
jistě lepší
než byly
tvé kdysi

řekni jen
statečně
proč ten vůl
už zase dnes
píše nové
tak zbytečné
přiznání

přibíjené

všem košilím

a na
pláni
široširé

a bez plotů

potom tebe na kůly bije

?
.