Potkal jsem

Potkal jsem

Potkal jsem dívku
pomoh ji z bídy
nosil jí z potoka
vodu na květiny

Byli jsme spolu od rána
já řek snad co neměl jsem
jak se to stalo?
ta chvíle nezvaná
když jsem chtěl mluvit
snad mě už neznala

Clonila oči a hleděla jinam
schválně jsem rozléval
by něco řekla – neřekla
hleděla jinam
schválně jsem kulhal
pak by se smála – nesmála
hleděla jinam

V chatrč zašla a tu jsme druhu – druh
v záhadné zlověstné zřeli si oči

Teplo pak minulo
i červánky krajem
já nosil jí květy
a jevil zájem
chtěl jsem ji obejmout
políbit ústa
zavřela oči – špitla „smíš zůstat“

Snad jsme tu spolu museli být
samotní v krajině podvečerní

Je tomu snad rok už
co odešel mi muž „řekla“
vzal si i synka malého
jen na mě zvyklého

Odešel s jinou a vzal mi vše
a tak jsem se tu zavřela
před sebou i světem docela

Dnes ty tu prosebně stojíš
cítím, že zůstat se bojíš
nechci už žít tu samotná
celkem si pad mi do oka

Pak přišel večer
na prahu žena clonila oči
ne snad by hleděla jinam
hleděla na mne
tak rovnou na mne
jak z rovného průseku srdce

Nebyla tou, jíž byla ráno
byla teď večerní žena
a nebyla tou, jíž v poledne byla
byla teď večerní žena
a příslib noci?!