Jiskřička

Jsi štěstí jiskřička,
co v srdci mém utkvěla,
spadlas do mého srdíčka,
tam kam jiná by nechtěla.

Ledové stěny mrazivé pevnosti,
pod tvým dotekem do tmy se vytrácí,
tvým teplem co proniká až do kostí,
tak silným až srdce mi krvácí.

Tvuj úsměv ve tváři,
stíny ve mě rozpouští,
jako večerní hvězda zazáří,
poutníkům na cestu na poušti.

Touhu dalas mi jiskřičko marnivá,
vzít zpět osudu co mi vzal,
tu sladkou chuť co duší ochvívá,
chuť utíkat a žít znovu dál.

Jiskřičko kouzelná zastav nám čas,
ať můžu vychutnat plnými doušky,
tu horkou vášnivost v nás,
při plnění života zkoušky.

Nejde to, vím jednou přestaneš hřát,
za jeden nebo tisíce dní nebo roků,
ale zapomenu na černou a budu se smát,
třeba při vstávání stebou po boku.