Sbohem lásko

Kolik jsme si prožili,
možná mnoho světelných let.
Tolik jsme se snažili,
však minulost už nelze vrátit zpět.
Ta sladká slova, kterás šeptal,
slova, která hřála jako plameny,
na nic ses mě nikdy neptal,
jsme jako dva poutníci cestou znavení.
Ta cesta tak dlouhá a trnitá,
znavila nás, ale vzájemně jsme se podpírali,
naše láska hluboko v srdcích ukrytá,
ta v kterou jsme v životě nedoufali.
Ta láska už navždy v nás bude,
pamatuj si slova má,
vrátím se jak to jen půjde,
však cesta, ta je proradná.
Z této štreky není cesty zpátky,
vím to já i ty to víš,
život náš je příliš krátký,
jak moc se toho nedozvíš.
Sbohem lásko, musím jít,
dál za obzor,
tam kam odchází slunce svit.
Pozorně se dívej do dáli,
až v budoucnu se za horami vynořím,
tak budeš vědět, že svého slibu jsme oba dostáli.
Nyní však ty zde zůstat musíš sám,
já vydávám se na cestu za pravdou,
na cestu, mizející v dál.