Neklid co nás ničí

strach a chvění ze zapomnění

a až tam vkročíš rozbiješ všechno na kusy

až budeš odcházet nezbyde nic,jen prázdnota

zabiješ zbytky nadějí a sny se v srdci zadusí

přesto tě tam neklid táhne, neklid,žal a samota



zázraky ukřižované pózami

nevstanou z mrtvých aby zachránily tvůj svět

stýská se mi, mon Ami

chci tě zpátky, hned



touhy vzplanou se západem

a ráno probudí tě chladem

pro pravdu s hlavou vztyčenou teď jdeš

lásku ní nepřičaruješ



strach a chvění ze zapomnění

hněv a zoufalství ten moment změní