Snad láskou okouzlena

Snad láskou okouzlena, opět na hvězdy se dívám,
opět se ráno usmívám a v noci smutně zpívám,
křídla si tiše hladím a život dýchám,
hlasy svého srdce opět slýchám..

Děkuji ti osude, že jsi naše cesty spojil,
našel jsi němý slib, co nás kdysi pojil,
já vím, že jednoho dne se mohu zranit,
ale chci zkusit šťastná být, svůj rozum zradit..

Možná jsem odvážná, možná i troufalá,
ale chci zase žít a zapomenout, že jsem zoufalá,
život přece není jen věčný boj o štěstí,
s vášní, něhou i neřestí..

Slýchal můj pláč, vídal však jen déšť,
vídal mou tvář, cítil však jen větru dech,
cítil mou blízkost, vnímal však jen slunce svit,
vnímal to teplo, nevnímal však jeho cit..

Až se ztratím jako slunce paprsek, nevrátím se zpátky,
Možná budeš hledat mé srdce, volat mě zpět, ale mé činy nejsou hrátky,
odejdu jen pokud mi ublížíš, mám strach z té bolesti, mám strach se ztrácet,
Ale miluji Tě, jsem tady, i když nechtěla jsem se vracet..

Snad láskou okouzlena, opět na hvězdy se dívám a sním,
sním svůj sen, který realitou se stává, když v náručí Ti spím,
neubližuj nám a já neublížím Tobě, to Ti slibuji,
přála bych si, abys mě miloval, protože já Tebe miluji...