Řekni, jak?

Bájné jest tvé obětí
pohled holubice, sevření orla
zavíráš oči, tajíš dech
říkáš si "jak jen jsem mohla?"
Jedno slovo, jedna věta.
Kdo?Kdo ke mne zrak upírá?
Nejsem hloupá, nejsem slepá,
jen netuším, jak se zavřené srdce otvírá
Ticho se line z tvých úst,
avšak v nitru tolik nevyřčených slov
srdce už nechce lásky půst
křičí "Už nemohu! Tak pust mne! Pust..."
Srdce tvé v jeskyni ukryto
není ani kapky světla
v oceli a v železe zalito
daleko od mého světa.
Víra a touha, to poslední jsou,
zbraně, které mi zůstaly,
jen doufám, že tíhu snu svého unesou
aby Tebe, Lásko má získaly