vzpomínky na žal dneška

nad krajinou modravou
a nad ostrovy zjihlých snů,
jas slunce tříští mlhu mdlou
těch bolno-šedých, prázdných dnů.

Zde nosím kvítí z vichru luk
když dálka dusí lásky vzdech,
chci jejich něhu šetřit muk,
na něž není žádný lék.

Zde objímá mě smutků chlad
a ochutnávám samot bol.
Vy nechal jste mě ležet v lad
a v oceánu sebral vor.

nad krajinou modravou
a nad ostrovy zjihlých snů,
chci lehko-ladně odeplout
do krajů, kde má Éros trůn