Povzdech

Ach jo, vyjde z mojí duše,
Proč to děláš, řeknu suše,
Ty měníš názor svůj,
A jen proto že už nejsi můj,

Přitom přeješ si být semnou,
Milovat se v noc temnou,
Tisknout opět moje tělo,
Kdyby to tvé tělo smělo,

Nezapírej city ke mně,
Realitu uchop pevně,
Já ráda tě mám tak mi věř,
Já netvrdím ti žádnou lež,

Nenech utopit pocit činů,
I když s jinými ústy splynu,
Někdy mi však tuze chybíš,
Když zjistím že se jiné líbíš,

Nedokáži připustit si,
Že láska s nenávistí se ti mísí,
Že nebyla sem poslední tvá,
Ale proč se srdce po tvém ptá,

Touha je sbírka kouzel,
Ne aby ses jí stále vzpouzel,
Najdi si pravou lásku už,
I když srdce mi probodne nůž,

Duše toulat se sama bude,
Ono to snad ale nějak pude,
Vše tak hrozně zvláštní je,
Že o tebe mi přes vše stále jde,

Já už našla třpyt po němž toužím
A srdce mé po něm soužím,
Byl za přátelským oblakem ,
Byl zakryt černým povlakem,

Však děti jsme ještě byly,
Když o maličkostech jsme snily,
Již stala se nám dobou jinou,
Když těla se večer v sobě splynou,

Pochopila jsem v čem vězí svět,
Že vše je krásný vonný květ,
Nejdřív vzroste malé poupě,
Tak neptejte se na nic hloupě:o)