Jaro na podzim

Oknem
a přes kaleidoskop
Pozoruji stopy
našich
stop
a slyším tu válku
slov
už na dálku
jak upadnutí kaštánku

Však s levandulí
ve vzduchu
umlčíš
tu předtuchu
pěti kusy lízátek
a přivoníš si
nazpátek…
(i když K princeznám se nečuchá)

Až modrooké panenky
Jak rudý obtisk
od rtěnky
nevšední
snad jednou provždy
zevšední
zabalím vzpomínky
ze všech dní
do osušky
poslední
(jen pro ni)

Taky slzy roní
Při strouhání
Křenu
do ovaru?

a pod lampou
kde největší je tma
budeme stát
snad napořád
jen
my
dva

a ubližovat navzájem
si
nepřestanem

… snad navždy a pro nikdy…