Konec

Milovala ho,
ale bylo to složité,
takhle to nikdy nechtěla.
Chtěla ho,
víno měli dopité,
dostat ho jen pro sebe neuměla.

Tak svěřila se mu nakonec,
ale dvanáct odbilo dávno.
Už roztál ten jeho ledovec,
jen jí dostalo se prázdno.

Jak změní se ten svět,
když člověk ztratí víru.
Ona dokáže se teď jenom chvět
a na nic jiného nemá sílu.

Tak rozhodla se bolesti zbavit
a žiletka k ní mluvila tak sladce.
Řekla jí, že dokáže to zpravit,
ať se nebojí, že to půjde hladce.

"Fyzická bolest je nic
proti té, co tkví v tvém srdci",
tak pravila jí sladce vrníc
a její ostří už se těšilo na svou porci.

Pak kousla jednou, dvakrát... víc
a ty ruce předtím bílé zbarvily se do ruda.
Zbledl i ten kdys červený líc
a vedle smála se ta obluda.

Vdečna byla, i když slzy jí tekly
pomalu pozbývala toho hněvu
a s každou kapkou krve cítila úlevu
ačkoli sny se jí rozutekly.

Těch kapek bylo více než jen pár.
Vlastně jich bylo pár litrů.
Ona už nevnímala dál,
sbohem dala všem dalším jitrům.