Plamínek svíčky

V záři svíček odráží se,
v plamíncích schoulená
zda může do srdce vstoupit nezeptá se,
něha zmatená.

Spoře ozářená místnost,
mé fantazii dává klíč,
kam zmizela dřívější ctnost,
i zábrany najednou jsou pryč.

Skláníš se k mému polštáři,
dlouze hledíš na mou tvář,
jediná svíčka pokoj prozáří,
i ty máš svatozář.

Tvé pohlazení lehčí než motýlí let,
pár slůvek s medovou příchutí,
najednou se mnou točí se svět,
jen měsic nás hodnotí

Do tmy proudí slůvka vzletná,
naše ruce se setkají
dnešní noc je tak pěkná
naše rty už se neptají.

Svíčka dohořívá a sní končí sen
tak lehce probouzím se a klíč vracím
brzy bude všední den,
já zase kousek sebe ztrácím