Džíny, láska a zklamání

Obléknu džíny,
které jsi na mě měl tak rád
a pak si možná přestanem lhát,
kam zmizely naše štastné chvíle,
vím, že jsou ztracené
na hodně daleké míle.

Prstýnek z lásky,
který po nocích měl hřát,
mi nedá pěkně dlouho spát,
slovíčka lásky ještě ted slyším,
ale jen slzami bolístky tiším.

Proč jsem se zapletla,
ty přelétavý pane,
nevidíš, neslyšíš,
jak slza za slzou po tváři mi kane?

Máš rád krásné věci,
už to vím,
jen se ti zrovna k obleku nehodím,
tvůj styl a šarm,
co lidi láká,
však princ už pro mě nejsi,
víc připomínáš draka.

Tvá síla je dravá
a já odmítám
být tobě stále po ruce,
já nejsem pes,
na kterého zapískáš
ani televizor v záruce.

Mám své sny a tajná přání,
nechci nosit drahé šperky
za tvoje krásné lhaní,
raděj budu sama,
ale svoji paní...