Kostka

Házím kostkou mého života
a čekám co mi padne
kostka se kutálí i když je hranatá
teplo v mém těle chřadne

Hodil jsem kostkou co mi poradí
a stále čekám na osud
cítím jak ke mně přicházíš z pozadí
začínám vnímat náš posun

Kostka se furt nerozhodně točí
jen aby nepadla hrana
tvého kočáru stávám se kočí
cesta není dotvořená

Kostka se konečně zastavila
padla krásná sudá dvojka
to ona mi mou cestu ukázala
ty si má životní spojka....