Má svůj svět

Ty víš, že jen tohle nechci,
že to co je mi nestačí
ale přesto si nedáš říci,
a čas už na mě moc tlačí.
Jednou pro vždy, a bude to brzy
své tiché „sbohem“ řeknu ti
Už teď jsem s city v hrozné nouzi
Naší lásce hrozí přetnutí.

Každý den jsem se těšila,
až tě konečně uvidím,
dlouhých víkendů jsem se děsila
už jsem ti ukradená, vždyť já vím,
myslela jsem, že tě obejmu a budeme spolu
ale nikdy se to nestalo,
ty máš jen počítač, fotbal a školu,
nemáš to svědomí, co by tě deptalo.

Promiň, ale měl si času dost
a já ti ho dala zbytečně
teď místo lásky přišla zlost,
ať už to skončí, konečně
život je na to příliš krátký
abys ještě pár šancí dostal
stejně by byly jen samý zmatky
a myšlenky na mě bys do háje poslal.

A těch šancí jsi měl moc
jenomže jsi nic nedělal
já kvůli tobě probrečela noc,
tys žádné východisko nehledal.
Už je to dlouho, co jsme cítili
Že si nejsme ukradení
Jo, asi jsme se oba mýlili
Každý zdání klame a ten cit už tu není.

Lituju, že ti mé srdce podlehlo
Už na tvou ignoraci nemám náladu
Zlost a smutnění už dolehlo
O tomhle mohla bych sepsat baladu.
Pokud si myslíš, že za to může kluk,
Může, máš pravdu, a jsi to ty
A už ze mě nedostaneš ani muk.
Můžeš si za to sám, jen ty! Ty! A ty!

Ty máš svůj svět,
Do kterého nepařím,
Chci to vzít zpět,
Chci vědět, že tě už nespatřím.