Kytice růží

Stála jsem u brány,
čekala jsem na tebe.
Chodili jsme spolu do parku.
Byla jsem šťastná.

Jednou jsi mi dal kytici růží.
Chtěla jsem, abychom byli spolu.
Navždy!
A však osud to chtěl jinak.

Jednoho dne jsem musela odejít.
Sbohem mi bylo těžké dát,
neboť už tě nikdy nevidět
bylo pro mě těžké.

Ten den byl pro mě černý.
Udělal jsi to!
Ukončil jsi svůj život,
že jsi mně vidět nemohl.

Chtěla jsem být s tebou.
Nemohla jsem zde být.
Napsala jsem vzkaz,
při němž ležela suchá kytice růží,
kterou jsi mi dal.

Na vzkaz jsem napsala:
,,I růže mají trny"