Žena

Pro vlastní slzy asi nevidíš,
jak úžasná jsi žena...
Proč sama sobě stavíš mříž?
Ke svým úspěchům jsi němá.

Proč samu sebe šatíš lží,
o tom jak málo zvládáš?
Nelze mi býti šťastnější
všecko,co chci,mi dáváš.

Bez Tebe dlaně prázdné mám,
jsem ořech bez skořápky,
nahý a sám si připadám,
v myšlenkách volám Tě zpátky.

Jsi moje ulita bezpečí,
můj přístav naděje,
pro mě jistota největší
lék,co bolístky zceluje.

S Tebou mám pocit nezdolné síly,
že všecko překonám,
plnými doušky upíjím chvíli,
kdy zůstávám s Tebou sám.

Když váhavý stín vstoupil do světla,
tehdy se zrodila žena,
jak oceán ze sebe vydala,
jsi poklady, zdvihla jsi ze dna
mé rozechvělé srdce...