Tajemství zimního trojúhelníku

Tajemství zimního trojúhelníku

Červánky trčí z komínů,
příchází další noc bez jména,
Vzpomínám na dávné hledání.
Když jmenoval jsem hvězdy a oběžnice,
Betelgeuze utopená v moři loken,
Na prsteníčku levé ruky Procyon
a v klíně na výsostech
Syrius

Zakul jsem tvá víčka polibkem,
promítal báje přes tenkou kůži,
a kudrlinky spoutaly mi dlaň.
první osvobozené světýlko
polklo polovinu naděje.

Krok tráví pět životů,
A já?
Já vyměřuji vrstevnice tvého těla,
pozlacený kroužek lehce klouže z prstu,
druhé světýlko trmácí se k oblohám,
odvěsna mizících snů.

Zbývá poslední,
pak odejde zima.
A my?
My zapomeneme.
Oči slzí, to bude ten rosný bod
říkám si,
když mezi vzdechy
lovím Syrius.