Neznámá lesní víla

Spatřila jsem lesní vílu,
sama toulala se v městě.
Možná hledala jak jiní v jeho víru,
však ztratila se na své cestě.

Zpoza stínu sleduji,
jak dál jde sama temnotou.
Ostatní se nervují,
ona kráčí s jistotou.

Kéž by na mě promluvila,
zjistila, že žiji.
Snad by se i zastavila,
byť jen pro tuhle chvíli.

Řekla bych jí, kudy dále,
má hledat své štěstí.
Ve městě je, tuším, stále,
kousek dál, na náměstí.

Snad mluvila bych plynně,
k něžné víle lesní.
Rozpaky jsou na vině,
stále však toužím -
aspoň vidět se s ní...