Nejsme sami

Přišel si ke mně tiše,
tvé oči byly na mé uplé,
sešly se dvě zbloudilé duše,
svlažil si rty mé suché.

Další krátké setkání,
starostí až nad hlavu,
zasloužilé líbání,
zbavit se chcem rozumu?

Dlouhá odmlka mezi námi,
strádání všech smyslů,
tížily nás naše činy,
podobni jsme stádu oslů.

Těžké myšlenky,
nesplnitelné sliby,
každý má domněnky,
každy zaplatí za své chyby.

Druhé setkání milovníků,
co drží se od sebe zpátky,
v srdcích tisíc kolibříků,
mezi námi nejsou dálky.

Prokleté jsou naše duše,
co chvějí se při setkání,
rozloučit se mají suše,
či vyčkávat do stmívání?