Poušť

Povím vám příběh,
O dívce líbezné,
Kterou život doběh,
O dívce ztracené…

Ona kdysi byla,
Veselá a radostná,
Jako bálů lesní víla,
Jako kvítek překrásná…

Poté však přišel on,
Její srdce zkrotil,
Zasel slibný záhon,
Aby pak vše zahodil…

Ona srdce obnažené,
Časy temné vystřídaly,
Její chvíle blažené,
Hluboko se schovaly…

Srdcem stala se poušť,
Bez lásky a životu,
Nechal tu jen věčnou spoušť,
Zaslouží jen tvrdou robotu…

Ona zanevřela na prince,
Statné a milující,
Nevěří ve své štěstí více,
Jen na lásku rezavící…

Najde ona svého muže,
Bez bázně a hany,
Co jí bude nosit růže,
Co jí koupí lesů lány…

Zatím má však v sobě pusto,
Pouze prach a písek,
Srdce všeho citu prosto,
Ani ten nejmenší plamínek…

Však pod tíhou prachu,
Roste nový výhonek,
Jen vydrž starý brachu,
Znovu vzplane plamínek!

Znovu bude voda téct,
Tráva opět vzkřísí se,
Vzpomínky pod koberec budeš mést,
Již nečeká tě trápení se!