Neklid

Když usneš,
když zavřeš víčka,
semkneš je přísně a zas povolíš.
Spíš!
A já chci spát též,
chci snít, že jsi můj,
však pochopím tu lež,
tu faleš,
že i když budu křičet,
když sám uslyšíš moje: "Stůj!",
půjdeš dál, jen se usměješ
a zahřeješ mě svým pohledem
a projdeš skrze mě,
jen mé srdce tu náhle nebude.
Zachytilo se cípu tvého kabátu,
nevědomky ho máčíš v blátě
a napadá tě, jak asi vypadá torzo ženy,
když karty jsou rozdány a peníze v sázce.
A v lásce není vítěz ani poražený.
Přetočíš se na bok a spíš dál...