Stále nejde zapomenout

Lhala jsem sama sobě,
a tebe odehnala pryč.
Vím, teď už je pozdě,
chtít zpátky ztracený chtíč.

Nemám o tobě zprávy,
snad živa jsi, snad zdráva.
Ty a tvá duše, nebyly jste mi dány,
přesto chtěla bych zpátky k vám.

Mohla bych prohledat světy,
každého do domu zvát.
Však jen pro tebe rostly mé květy,
tobě chtěla bych je opět dát.

Vím, že si myslíš,
že k tobě chovám zášť.
Ale to se mýlíš,
já jen nevím -
jak sundat neviditelný plášť.

Dala's mi mnoho šancí,
já všechny smetla pryč.
Snad k tobě štěstí se vrací,
když já vrátila tobě klíč.

Byla jsi jedinou,
se kterou chtěla jsme žít.
Třeba mi prominout,
jen kdybych mohla to říct.

Raději nikoho nepustím blíž,
nechci opět skončit zraněná.
Ale tobě, mohla bych ti ještě někdy říct,
jak moc pro mě navždy znamenáš...