Postelová víla

Je ráno – odcházíš.
Sluneční paprsky se líně probudily,
přes žaluzie mi unavenou tvář pohladily.
Jsem vzhůru a ztracená v hedvábí bílém,
doufám, že postel nestlaná bude večer tvým cílem.
Na bělostném polštáři se leskne tvůj tmavohnědý vlas,
z okenních rámů jako by promlouval tvůj hlas.
Tvá vůně je důkazem toho, žes tu byl.
Snažím se ji vdechnout ze všech sil.
Polibek na rozloučenou na tváři cítím,
snad se ještě vrátíš, snad tě do osidel chytím.
Jsem postelová víla,
co celý den jen o tobě snila.
Je večer – konečně se ke mně vracíš.